Horolezectví

Výstup na Tajakopf II

Tajakopf II (2415m)

11.-12.3.2007

Sestava: Luboš Kasl, Míra Žižka

11.3.

     Konečně opět razíme za trochou adrenalinu do Alp. Tentokrát míříme do alpské oblasti zvané Wetterstein, nacházející se hodinu jízdy za Mnichovem (včetně zácpy na dálnici). V 11:30 dorážíme na parkoviště jižně od Zugspitze. O hodinu déle vycházíme vstříc hřebeni Mieminger Kette. Doposud nevíme, na který vrcholek se pokusíme vydrápat. Vrcholky v tomto hřebeni nepřesahují výšku 2800m., takže jsme se nějak zvlášť nepřipravovali, tudíž i výběr kopce či treku necháváme až na dnešní večer. Jediným dnešním cílem je chata Coburger, ležící v klidném údolí v „centru“ hřebene. Cesta z parkoviště k chatě jde dobře, z počátku cesta křižuje několik sjezdovek, kde se snažíme vyhnout lyžařům. Střetu se ale naštěstí vyhýbáme. Máme to štěstí vidět padající lavinu ze stěny vrcholu Südliche Wetterspitze. Poté cesta směřuje lesem, kde se pro změnu vyhýbáme všudypřítomným běžkařům. V 17:45 přicházíme k chatě Coburger (1917m). V místním winterraumu jsme sami, takže si děláme maximální pohodlí, zatápíme v kamnech, vaříme a plánujeme další den. Rozhodli jsme se pro vrchol Hintere Tajakopf 2408m.

12.3.

     Budíme se v 05:00 a v 06:00 vyrážíme. Podle mapy vede cesta kolem Dračího jezera. Jelikož je ale místy skoro půl metru sněhu, nejsme schopni přesně určit kde je jezero, kde břeh, natož cesta. Nejsou zde ledovce, takže volíme trasu svou. V celém údolí jsme zcela sami, což atmosféru ještě více umocňuje. Osamocenost celého hřebene a vzhled jeho svahů a stěn v nás vzbuzuje pocit, že jsme mnohem, mnohem výše než se skutečně nalézáme. Po překročení snehových polích se dostáváme k hřebeni po kterém jsme vylezli až na vrchol. Teprve zde jsme raději nazuli mačky. Zde nás čekalo zajímavé překvapení za vrcholem Hintere Tajakopf, na který jsme chtěli vylézt je ještě jeden vrchol, který není v mapě uvedený. Z chaty Coburger je vidět jen výše jmenovaná hora. Na vrcholu ukazuje výškoměr 2415m, což je o 7m více než její menší oficiální kolegyně. Pojmenovali jsme jí proto Tajakopf II. Cestou zpět se trochu opalujeme a pózujeme před objektivem. Už ve 12:00 docházíme k chatě, obědváme a sestupujeme k autu a odjíždíme domů.

Tato výpravička trvala sice necelé dva dny, ale shodli jsme se, že to byla jedna z nej akcí, které jsme doposud podnikli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *