U.TLW bavorská ultra šílenost

„Nic se nestane, pokud nejdříve nesníme.“

Degusthomasus snil a sen si spnil.. 20. května 2023 se společně s degusájus postavil na start U.TLW

Před mnoha, mnoha lety a dvěmi dcerami jsem prohlásil, že bych si jednou chtěl zaběhnou nějakou ultra šílenost s milovanou Degusájou. Tehdy se jen pousmála a mávla rukou. Jak děti rostly, já drobet tlačil na pilu..:) Degusájus obouvá tenisky a začíná běhu přicházet na chuť. Roky a naběhané kilometry rychle přibývají.. Brzy ji asfalt přestává bavit a táhne jí to více do kopců a lesů.. Kdy? Kdy jiny než teď! Léta páně 2023! Co jiného něž právě U.TLW! Nejhezčí závod, co jsem kdy absolvoval.. Ultra Trail Lamer Winken je závod uprostřed bavorských hor, který se běhá jednou za dva roky, a další rok už čekat nechci!

Podzim roku 2022..

Dlouhý podzimní večer, otvírám noťas a už není cesty zpět. Registrace odeslaná, zaplacená. Nezbývá, než se kvalitně připravit. Přidáváme na intenzitě tréninků a testujeme potřebné vybavení. Honíme kilometry, běháme, makáme, regenerujeme. Jen ty výškové metry, co potřebujeme, nám kolem baráku prostě chybí. Čeká nás totiž sranda v podobě 56km a 2600 výškových metrů. Nevadí, času zatím stále dost, říkáme si..:). Přichází pořádná sněhová nadílka a to nám hraje do karet, každý vertikální metr na skialpech se počítá. Jenže zima uteče jak voda, přichází jaro a závod se rychle blíží.. No co, balíme tenisky a vyrážíme pod Javor, romantická večeře to jistí a ráno hurá do kopců.

Usínáme brzy, vstáváme dýl..:D Snídaně, pobalíme vše potřebné. Trasu máme dopředu připravenou.. Vyrážíme.. Čeká nás 35km s pořádnou porcí výškových metrů..:)

Vše jde jak po másle, kilometry ubíhají, nálada výborná, užíváme si jeden druhého a pomalu se začínáme těšit na oběd. Běžíme totiž nalehko, stejně tak jako poběžíme závod, kde nás čeká pět občerstvovacích stanic. Dostáváme se pod Velký Ostrý, tady je největší stoupák celého dne. Docela to jde, popravdě jsem to čekal horší..:). Už slyším turisty a vidím vrcholový kříž. Huráá..

No huráá. Ale průser jako vrata. Chata zavřená (na netu žádná informace), tzn., že jsme bez oběda. Začíná boj o přežití..:X. V batohu zbývá jedno jablko a jedna tyčka, voda skoro žádná. Další hospoda na protějším kopci. No nic, měníme plány a otáčíme k autu ( i tak asi 17km..:X ). Trpíme, běžíme, nadáváme. Těšíme se na parkoviště, tam nás čeká zasloužená večeře. Nakonec 28km a 1353 výškových. Trénink nakonec super, při závodě budeme trpět určitě taky.. Do závodu zbývá měsíc. Teď už to nezachráníme, forma je… Odpočíváme, saunujeme a těšíme se, jak si to společně užijeme!

Den D je tu..

Večer před závodem parkujeme společně s Juklojc v Lamu, zajdeme si na společnou večeři a vymýšlíme nad strategii..:).

Strategie je jasná, přežít a hlavně si to užít. Přeci jen degusájus nemá velké zkušenosti s tak velkým a dlouhým závodem. Nadšení jí ale neubývá, to mě těší a nemůžu se dočkat rána. Vstáváme poměrně brzy, přípravy vrcholí. Vydatná snídaně, kontrola batohů, připínáme startovní čísla a pomalu vyrážíme na start..

20.5.2023 ….  Je to tu.. Vybíháme..

Čeká nás 56km/2600⇑ .. dav se rozbíhá a my s ním.  Po pár minutách se dostáváme z náměstí, přebíháme hlavní silnici a loučíme se s asfaltem, teď už nás čeká jen trail do kopce a z kopce. Běží  400 závodníků, přihází první kopec a taky první „špunt“, úzký trailík nám nedovoluje předbíhat, a tak se posouváme vpřed v koloně stejných bláznů jako jsme my. Nálada výborná, vše klape jak má. Cesta se rozšiřuje a my běžíme, šlapeme, jak to jen jde. Cesta se od prvních metrů zvedá vzhůru a jinak tomu nebude, než se dostaneme na vrchol Malého Javoru. Počasí na jedničku, sluníčko a dech beroucí výhledy. Kocháme se, užíváme si hřebenovku, tahle trasa je jedním slovem „Božíí“ . Konečně vrchol Malého Javoru, cvakáme pár fotek a sbíháme do sedla pod Velký Javor, tady to dobře známe z našich skialpových výletů. Doplníme vodu a hurá vzhůru na nejvyšší bod závodu. Cesta se dost zvedá, to ale víme, sil zatím dost a tak makáme s úsměvem..

Cestu opravdu známe jako své boty, víme co nás čeká za každou zatáčkou, je to drobet na palici, ale dobrá nálada nás neopouští. Vidíme vrcholové kopule a víme, že vrchol a 25km je na dosah. Jsme tu, rychlé občerstvení, Coca-cola..:), batohy napakované na další kilometry.. a teď hurá z kopce dolů. Seběh je nekonečný a opravdu dlouhý, ztrácíme výšku, je to jasný záměr pořadatelů. Shodujeme se na tom, že nás chtějí zničit..:D. To se nedaří. Jsme dole, krátká rovinka lesem a hned za zatáčkou přichází kopec a další kopec a další kopec. Uff, začíná to bolet a malinko zpomalujeme. Koukám na hodinky a počítám. Blíží se další checkpoint a jsme na hraně. Už ho vidím, jsem tam o chvíli dřív než Degusájus.. Tady přichází špatná zpráva, nestihli jsme časový limit o necelých 6 minut.. „Sakra, nadávám..36km v nohách a blbých 6 min…“ malá výměna názorů s pořadatelem, i když vím, že je v právu. Dobíhá Degusájus, a už tuší co se děje. První závod, víc než půlka za námi, přichází slzavé údolí, je mi jí opravdu líto. Nedá mi to a domlouvám, že běžíme dál. Moc se jim to nelíbí, ale než mě poslouchat, pouštějí nás bez startovních čísel dál.. Degusájus chytá druhý dech, krev plná adrenalinu. Následující kopec vyletíme, spíš vyjdeme..:)  Kilometry ubíhají a my se dostáváme na druhý nejvyšší vrchol závodu Velký Ostrý. Tady už pořadatelé balí občerstvovací stanici, asi „dežaví“ -Ostrý a zase bez jídla..:) Naštěstí jsou hodní, vyštrachají aspoň banán a dolijí nám vodu. Makáme rychle na Malý Ostrý a teď zase mega dlouhý seběh. Už je to dlouhé , všechno bolí. Jsme na parkovišti pod kopcem, slyšíme muziku a do cíle necelých 8km. Už tam chceme být..:). Najednou před námi skalka, zapomněl jsem. Pořadatel nám podá lano. Drápeme se kousek nahoru, už si vzpomínám…. ani závěr není zadarmo. Skáčeme po skále, po hřebeni, bludiště kamení, hustý les a doháníme běžce, co stihli limit. Nakonec se nám je daří předběhnout. Párty v cílí jede na plné obrátky, muzika nám přijde strašně blízko, ale je hluboko pod námi. Nevzdáváme to. Vybíháme z lesa. Poslední 3km, už je to boj, ale nejsme v tom sami. Předbíháme další borce, proplétáme se uličkami a cíl v Lamu na dohled. Je to tady, vysněné náměstí, červený koberec. Vidím cíl a cílovou časomíru, 30s nás dělí od limitu.. Křičím na gegusájuse :“Poooojď půl minuty do limitu!“. Nevím kde se to v ním vzalo, ale dobíhat v tempu 4:31min/km po 56km byla fantázia..:)

Sen se stal skutečností! Cíl probíháme společně v čase 10:29:47h. V limitu (10:30:00h). Pro nás trošku zklamání, že jsme oficiálně nedoběhli a nemáme čas ve výsledcích. Ale co, my jsme šťastný…. Degusthomasus a Degusájus.