Horolezectví

Výstup na Piz Bernina

Piz Bernina 4049m

17.-21.6.2006

Sestava: Luboš Kasl, Míra Žižka, Martin Filip, Miloš Sýkora

Vše začalo na podzim roku 2006 na webových stránkách jedné fotogalerie, kde jsem se seznámil se dvěma nadšenci z Prahy (Martin Filip a Miloš Sýkora). Slovo dalo slovo a výsledkem byla cesta na nejvýchodnější čtyřtisícovku v Alpách, Piz Bernina (4049m).

Veškeré přípravy a konzultace probíhaly, krom jednoho osobního setkání, přes I-net. Konečným verdiktem byla výstupová trasa z italské strany.

17. června ráno odjíždíme z ČR přes hraniční přechod Rozvadov a ještě v ten den v podvečer přijíždíme na parkoviště u přehrady Campo Moro (2000 mnm.), které je naším výchozím místem pro zdolání Berniny. Po 21. hodině se začíná pomalu stmívat a tak bivakujeme ve výšce 2215m.

Druhý den vstáváme v 05:00 a míříme hlouběji a hlouběji do světa alpských velikánů. Míjíme chatu Carate (2636 mnm.), pak se osvěžujeme u ledovcového jezírka a v 11:15 jsme u chaty Marinelli (2813 mnm.). Trochu zde odpočíváme a obědváme a poté vyrážíme do svahu (kde poprvé nazouváme mačky), který nás přes průsmyk Marinelli dovede až na ledovec Scerscen. Zde se nám začne rychle kazit počasí a proto uprostřed tohoto ledovce stavíme stany.

Další den ráno vstáváme ve 04:00. Je jasné počasí, jen Piz Scerscen a Piz Berninu zahalují mraky. Sníh je zmrzlý a tak se nám jde vcelku dobře. Za 3,5 hodiny docházíme prudkým sněhovým svahem kolem vrcholu Crast Agüzza k chatě Marco a Rosa (3597m.n.m.). Po chvíli odpočinku pokračujeme dále. Otevírají se nám pohledy na ledovec Morteratsch a hřeben Bellavista. Se stoupající nadmořskou výškou stoupá i obtížnost výstupu. Vyhýbáme se několika viditelným puklinám, sílí vítr a od západu se k nám blíží veliká oblačnost. Ve výšce 3920m je již viditelný vrchol Piz Bernina, ke kterému nám zbývá ještě 129 výškových metrů. Z těch se nám ale podaří zdolat jen část. Výstup jsme nuceni ukončit ve výšce 3944m. Dále by byl výstup pouze hazardem. Vrchol zahalý oblaka a viditelnost klesne tak na 20-30m. Snažíme se co nejrychleji dostat zpět do chaty Marco a Rosa a dát se zde alespoň trochu dohromady. Ke stanům ve výšce 3000m se dostáváme až po 18hodině, utahaní a zmoklí. Ničeho ale nelitujeme. Shodujeme se nad tím, že umět odhadnout situaci a ustoupit je v horách důležitou vlastností. Večer se oblačnost protrhává, proto vyrážíme ještě na malou procházku k nedalekým skalám a pořizujeme krásné snímky.

Čtvrtý den sestupujeme stejnou cestou k přehradě Campo Moro a v odpoledních hodinách odjíždíme z parkoviště.

Ještě se uvidíme Bernino!

(dz)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *